﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Seaplane Defence Flight","Seaplane Defence Flight"|
1918.01.15,"13. námořní peruť","No. 13 (Naval) Sqn"|
1918.04.01,"213. peruť","No. 213 Sqn"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"213. peruť zahájila svou existenci 3. července 1917 jako Seaplane Defence Flight Royal Naval Air Service. Potřeba takové jednotky vznikla kvůli ochraně hydroplánů, které hlídkovaly nad Lamanšským průlivem proti německým hladinovým nájezdníkům a ponorkám. Zpočátku tuto úlohu plnily jednomístné hydroplány Sopwith Baby. Protože však německé hydroplány měly výrazně lepší výkony, Commander Lambe navrhl jejich nahrazení modernějšími pozemními letouny. Návrh byl přijat a pod velením Flight Lieutenanta Ronnieho Grahama vznikl Seaplane Defence Flight se čtyřmi piloty a čtyřmi Sopwith Pupy.
Hlavním úkolem jednotky v počátcích byla ochrana hydroplánů pátrajících po německých ponorkách na pobřežní straně Belgium Coast Barrage. Šlo o síť min a podvodních překážek vedenou přibližně jedenáct mil od francouzského a belgického pobřeží od Dunkerque až k nizozemské hranici. Dne 23. září 1917 byla jednotka rozšířena na plnohodnotnou peruť a stala se Seaplane Defence Squadron.
V prosinci 1917 byl Graham po havárii hospitalizován a dočasné velení převzal Raymond Collishaw. Velel do ledna 1918, kdy byl převelen do čela 3 (Naval) Squadron a Graham se k velení vrátil. Během krátkého působení u perutě Collishaw zavedl pojmenovávání letounů názvy spojenými s černou barvou, tradici, kterou začal už u 10 (Naval) Squadron a jejího „Black Flight“. Na letounech se tak objevovala jména jako Black Cat nebo Black Prince.
Dne 15. ledna 1918 prošla peruť další změnou a stala se 13 (Naval) Squadron. Patřila k několika málo stíhacím perutím, které nebyly v březnu zataženy do bojů proti německé ofenzivě. Dne 1. dubna se stala součástí nově vytvořené Royal Air Force a byla přeznačena na 213. peruť RAF. Při stíhacích bombardovacích útocích proti pozemním cílům v Zeebrugge a Ostende nesla 112librové pumy, což byla na stíhací peruť nezvykle těžká výzbroj. V těchto úkolech a v pobřežní obraně oblasti Dunkerque pokračovala do září 1918.
V září se 213. peruť připojila k No. 61 Wing a podporovala belgickou armádu při závěrečné ofenzivě ve Flandrech. Až do konce války prováděla z letišť v okolí Dunkerque stíhací hlídky a doprovázela bombardovací a průzkumné letouny. Během první světové války u ní sloužilo 11 leteckých es, mezi nimi již zmíněný Collishaw, Colin Brown, John Edmund Greene a Miles Day.
Historie po první světové válce
Po skončení války se peruť v březnu 1919 vrátila do Anglie a 31. prosince 1919 byla ve Scopwicku rozpuštěna. V březnu 1937 byla obnovena s Gauntlety a do března 1938 kompletně přezbrojila na Hurricany.
Na začátku druhé světové války prováděla 213. peruť stíhací hlídky. V květnu 1940 vyslala oddíl do Francie na pomoc silně zatíženým perutím Air Component britského expedičního sboru. V červnu už byla ve Francii celá peruť, krátce nato však byla přesunuta do jihozápadní Anglie a zapojila se do bitvy o Británii.
V únoru 1941 se přesunula do Skotska, kde zajišťovala stíhací obranu Scapa Flow. Dne 21. května odstartovala z HMS Furious na Maltu a ještě téhož dne pokračovala do Egypta. Následně bojovala nad Blízkým východem a v červnu 1942 se přesunula do Západní pouště na podporu 8. armády.
V únoru 1944, kdy už byla zpět v Egyptě, přezbrojila na Spitfiry. Od května následoval přechod na Mustangy. V červenci se přesunula do Itálie k Balkan Air Force a po zbytek války podnikala stíhací sweepy nad Jugoslávií a Albánií. Poslední týdny války strávila v Jugoslávii.
V září 1945 se 213. peruť přesunula do Palestiny a o rok později na Kypr, kde v lednu 1947 přezbrojila na Tempesty. V září se přesunula do Egypta a do konce měsíce dále do Súdánu. V srpnu 1948 následoval dvouměsíční přesun do Somalilandu a poté návrat do Egypta. Zde přezbrojila na Vampiry, s nimiž bránila oblast Suezského průplavu až do rozpuštění jednotky 30. září 1954.
Dne 1. září 1955 byla peruť obnovena v Ahlhornu, ale první letouny dostala až v březnu 1956. Tehdy se stala jednotkou s Canberrami určenou k úderným operacím z Brüggenu. V Německu působila až do dalšího rozpuštění 31. prosince 1969."
